A já Vám nyní řeknu proč…

Před půl rokem jsem si koupil nový notebook. Především kvůli práci a samozřejmě také kvůli zábavě. Do té doby jsem měl notebook značky HP a byl jsem s ním nesmírně spokojen. Ať se jednalo o notebook samotný nebo technickou podporu firmy HP, byl to vždy OK. U nového stroje jsem se ale rozhodl pro značku Lenovo. Změna byla kvůli drobnostem, které HP prostě u svých notebooků nemá.

Minulý týden (čtvrtek) se mi ale notebook porouchal, konkrétně po restartu zapípal a umřel. I přes to, že mám zakoupenou NBD-OS záruku, jsem ale vyplnil registrační formulář u ověřeného servisního partnera Lenovo, notebook zabalil a v pátek poslal přepravní službou PPL do servisu (bez nákupního dokladu na který jsem zapomněl). V pondělí časně ráno mi dorazil email potvrzující přijetí mého notebooku servisem. Chvilku po něm následoval email další, obsahující info o tom, že náhradní díl byl objednán u výrobce. Byl jsem spokojený. Doufal jsem, že pokud půjde vše dobře, notebook budu mít do konce týdne zase doma. Druhý den v úterý ale na mě čekal ráno další email… v něm stálo, že oprava byla dokončena. To jsem opravdu nečekal. Předpokládám tedy, že notebook budu mít ve středu zpátky.

A teď to shrňme: první den, jsem notebook odeslal, druhý den byl notebook přijat, třetí den byl notebook opraven a čtvrtý den bude notebook pravděpodobně zpátky. Pro rýpaly, kteří mohou namítnout to, že se jednalo o nějakou banální závadu a jen doplním, že se měnil celý motherboard.

Pouhé čtyři dny a já můžu dál pracovat, vytvářet nabídky, spravovat své sítě… no prostě generovat zisk. Druhý notebook značky MSI, který je taktéž v servisu už čeká na náhradní díl 24 dní.

Pokud bych měl jako pracovní notebook výše zmíněný stroj od MSI, tak bych pravděpodobně za dobu co je v servisu prodělal víc peněz, než kolik jsem ušetřil jeho nákupem. Koho by ještě zajímalo, do kterého servisu jsem své Lenovo odeslal tak se jednalo konkrétně o firmu PC Net CZ spol. s r.o.

Toto je již druhá verze která přidává balíky pro Windows server 2008 32 a 64bit a pro Windows Server 2008 R2 64bit. Stahovat můžete zde – download.

<img class="aligncenter size-full wp-image-501″ src=“http://www.pichrt.info/wp-content/2010/03/ovpntech_logo-s.png“ alt=“" width=“208″ height=“54″ />

Za tu dobu se ale spousta věcí u OpenVPN změnila… nyní pouštím OpenVPN server jako instanci ve virtualizovaném prostředí (bůh žehnej VmWare Serveru). Instalace sestává z několika málo kroků:

1. Stáhnout vhodný image
2. Namountovat ho do svého prostředí (v mém případě je to VmWare Server)
3. Spustit
4. Nastavit konfiguraci sítě
5. Spustit prvotní kofigurační skript
6. Povolit příslušné porty
7. A to ostatní už obstará webové UI

Instalace klientů pak není o nic složitější:

1. Vytvoření uživatele v Linuxu
2. Přidělení práv v administraci OpenVPN
3. Stažení klienta z administrace OpenVPN (konfigurační soubor už je zahrnut v instalaci)
4. Instalace
5. Spuštění

I v případě 30MB internetové přípojky Vám nejvíce času zabere právě stažení instalačních souborů virtualizovaného prostředí a OpenVPN image. Otazkou zůstavá, zda-li je takové zjednodušení pokrok, či nikoliv…

Co mě ale zaraží, je nutnost zakoupit licence pro více jak dva připojené uživatele .

Dnes a denně nastavuji zákazníkům na serverech porty. Každý to zná, ale neznám žádného kolegu kterého by to bavilo. GUI konsole firewallu ve Windows je dosti nepřehledná a zbytečně složitá. Kdysi jsem ji požíval, dnes už ale nějaký ten pátek používám transparentní a jednoduchý program „netsh“. A pro zjednoddušení práce vznikla tato miniaturní utilitka, která neděla nic jiného, než že předává vyplněné parametry právě programu „netsh“. Stahujte zde!

Pozitiva:

• opravdu pevná a kvalitní konstrukce (horní i spodní rollcage)
• info diody na vnější straně víka
• trackpoint (po dlouhé době sem se k němu vrátil a je to naprosto úžasné
• dokonalá správa napájení (6 hodin na baterku s WiFi není problém)
• recovery média obsahují i skrytou partition
• infodiody síťové karty
• slot ultrabay

Negativa:

• horší zvukový projev oproti mému stařičkému HP
• Intel GPU nedovede korektně pracovat s VT-d a dvěma rozdílnými RAM moduly

S notebookem už jsem absolvoval jednu pracovní cestu do Prahy a jsem s ním plně spokojený. Zmíněné minusy nejsou pro mě nikterak kritické.

Sice jsem zde v komentářích již avizoval Lenovo ThinkPad T400 ale ten to „naštestí“ nebude. Rozhodl jsem se nakonec pro model stejné značky s označením R400. Důvod? Nepotřebuju nic lepšího. To co potřebuji R400 má tzn. ultrabay, rollcage, LED podsvícení displeje, čtečku otisku prstů a COA štítek na Windows 7 Professional .

Zároveň s notebookem už je na cestě i doplňujicí baterie do slotu ultrabay, která příjemně prodlouží výdrž provozu na baterie. Časem ještě dopořídím rámeček pro SATA disky. Už jen tedy zbývá dokoupit 3G a 5GHz WiFi modul a bude vybaveno.

Pro ty, kteří nevědí o co jde, pak stručné info z Wiki:

Nagios je populární open source systém pro automatizované sledování stavu počítačových sítí a jimi poskytovaných služeb. Je vyvíjen primárně pro Linux, ale je možné ho provozovat i na jiných unixových systémech. Je vydáván pod GPL licencí. Je vyvíjen a udržován Ethanem Galstadtem a mnoha dalšími vývojáři pluginů.

Nebudu zde psát jak na to… toho je na netu mraky, jen doporučím opravdu jednoduchý a primitivní postup uvedený na nagioswiki když sem začal instalovat, tak jsem stejně u cca druhého řádku wiki zavřel, pustil si místo toho kytaru Igora Presnyakova a během dvaceti minut bylo hotovo.

Teď Vás seznámím trochu s historií právě mého kousku. HP nx7400 jsem kupoval hned, jakmile jsem si na něj ve svém prvním zaměstnání vydělal. Nebyla to lehká volba a notebook to byl v té době poměrně drahý (cca. 35 000,-).  V té době byla obsahem mé práce víceméně „jen“ servisní činnost VT v jednom objektu. Nebyla tudíž potřeba nic nikam přenášet. Na svojí dobu to byl notebook poměrně velice slušně HW vybavený. Hluk který vydával byl minimální. První rok obstál notebook na výbornou. Upozorňuji, že k tomuto notebooku jsem neměl přikoupený žádný carepack!

Na začátku roku druhého, se do křemíkového nebe odporoučela nabíječka. Ne že by nefungovala, ale ne zrovna šťastně řešený konektor napájení prostě jednou musel upadnout. A tehdy to začalo! Ještě ten den jsem volal na HP servisní linku a obával se nejhoršího (nový adaptér v té době stál 2 000,-). Slečna mne ale mile překvapila, když se mě otázala na výrobní číslo notebooku, pak během chvilky oznámila že notebook je stále v záruce a že zítra mám očekávat kurýra s novou nabíječkou a rozloučila se. Celé to trvalo asi tak 2 minuty a já za tu doby stihl říct akorát tak „Dobrý den, mám rozbitou nabíječku a moje SN je… naslyšenou“. Pokud myslíte, že podobná situace by mohla nastat u výrobců jako je Acer, MSI, Asus či Sony (v té samé cenové kategorii a třídě notebooků) tak na to hodně rychle zapomeňte! Acer po Vás bude chtít odeslat nabíječku do servisního centra samozřejmě i s notebookem, čímž Vám znemožní práci minimálně na měsíc a u ostatních je to velice podobné. Podobného servisu se člověk dočká těch největších a nejkvalitnějších výrobců, tedy Lenovo, HP a Dell. U těch ostatních je možné si zakoupit samozřejmě nějaký balíček služeb, ale proč, když nemusíte?

Notebook tedy sloužil dál, během dvou let prodělal pár nehod (pád z postele, pád ze stolu, pád ze střechy – 2 patra atp.) a dodnes funguje bez jediné vady. Proč to vlastně všechno ale píšu? Poslední dobou se nám na firmě množí případy reklamací notebooků, jejichž majitelé mají asi obrovskou smůlu. Notebookům MSI vesel praskají displeje při pádu z postele která je vysoká 30cm. Acerům se vesele ucpávají chladící průduchy – na vině jsou příliš malé rozestupy mezí plochami chladiče (své HP jsem za ty 4 roky ještě ani jednou neprofouknul a stále krásně větrá).

Kde tedy dělají soudruzi z Asusu, MSI, Sony aj. chybu? Snažil jsem se dnes vybrat si náhradu svoje staré HP, ale nenašel jsem (krom drahých modelů od Lenova u kterých asi stejně skončím).

Jaký máte názor vy?

1. Spusťte cmd jako administrátor
2. Spustťe diskpart
3. Pomocí příkazu list disk si vyjeďte veškeré jednotky v PC a zapamatujte si číslo té, která reprezentuje Váš USB disk (v příkazech budu toto číslo nahrazovat symbolem #)
4. Zadejte postupně tyto příkazy: select disk #, clean, create partition primary, select partition #, active, format fs=ntfs, assign, exit
5. Nyní zkopírujte obsah obrazu instalačního média na Váš USB disk
6. Znovu spusťte cmd jako administrátor
7. V adresáři boot na vašem USB disku spusťte následujicí příkaz:  bootsect.exe /nt60 L: kde písmeno L, je písmeno přiřazené Vašemu USB disku
8. Nastartuje PC z USB disku

Přiznám se, že občas to také udělám (když jistojistě vím, že hledání a oprava problému by se protáhla na celé pracovní odpoledne), ale v naprosté většině případů se snažíme na firmě alespoň přijít na příčiny proč počítač nebootuje atp.

Dnešní perlička na mě vybafla při odvirovávání postaršího počítače. Okamžitě po přihlášení uživatele se systém odhlásil a zůstal vyset na loginu. První co mě napadlo byl samozřejmě userinit.exe resp. cesta k němu v registru. Pouštím tedy Hiren´s Boot CD, startuji DOSovský editor registru a dohledávám konkrétní klíče registru. Kupodivu cesta odkazujicí na userinit.exe je v pořádku. Rozhlížím se dále až dorazím ke klíči Shell.

Usměju se, volám kolegu ať se přijde také pobavit, fotím, opravuji chybku a PC restartuji. Vše v pořádku. Pro jistotu ještě rychlý test ESET Online Scannerem a ComboFixem a hotovo.

Oprava zabrala necelých 15 minut a nám ušetřila spousty práce se zálohou zákazníkovo dat (což mimoj. spousta servisů ani něřeší, prostě jak se nostalgicky říká – opravují stylem „format C:“)

Na „screenshotu“ si můžete prohlédnout onen záznam z registru